Národní divadlo v Praze je nejvýznamnějším divadlem v České republice. Jde o novorenesanční budovu od architekta Josefa Zítka. Práce na staveništi začaly v roce 1867. Do konce roku 1868 byly postaveny základy a roku 1877 byla dodělána střecha. Na výzdobě divadla co se týče výtvarné stránky se podíleli Bohuslav Schnirch, Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Josef Václav Myslbek, Václav Brožík a Julius Mařák. Dveře národního divadla se poprvé otevřely 11. června 1881.Premiérou byla Smetanova Libuše. Libuše byla komponována na počátku 70. let právě k této příležitosti. Při dokončovacích pracích došlo 12. srpna 1881 k požáru.
Během požáru byla zničena měděná kupole, hlediště i opona od Františka Ženíška. Požár byl národní katastrofou. Po požáru vzniklo obrovské odhodlání na obnovu národního divadla. Následovala obrovská sbírka, kdy se za necelé dva měsíce vybralo milion zlatých. Do sbírky přispělo 45 procent obyvatel tehdejší Prahy. Divadlo se podařilo znovu obnovit a bylo znovu otevřeno 18.listopadu 1883. Symbolicky se opět hrála Libuše. První základní kámen byl přivezen z Řípu. Byly však dopraveny i kameny z jiných významných míst. Z Blaníku, Vyšehradu, Radhoště a dalších významných míst. Položení základních kamenů přihlíželo podle historických análů až 150 tisíc lidí. Divadlo bylo následně rekonstruováno v 70. letech 20. století. V divadle byly vybudovány kuřárny, zabudovalo se větrání a byl snížen počet míst. Dnes jsou v divadle tři opony, z nichž jedna je železná pro případ požáru. Prostřední opona je vymalována od Josefa Hynaise a oslavuje obětavost českého národa.
Třetí opona Národního divadle je červená a dodnes se roztahuje ručně. Nad oponami je hrdý nápis „Národ sobě“. Po celém divadle jsou bysty významných osobností, které se zasloužili o vznik divadla. Na stropě jsou tři malby, které zobrazují zlatý věk, období úpadku a znovuvzkříšení.
Komentáře